Osobnostní typy vs. stereotypy

Kyle’s avatar
Tento článek byl automaticky přeložený umělou inteligencí. Překlad může obsahovat chyby nebo neobvyklé formulace. Originální anglická verze je k dispozici zde.

Šestnáct osobnostních typů je jedinečných, přičemž každý z nich je definován vlastnostmi a vzorci chování, které se s nimi pojí. Osobnostní typologie umožňuje na základě statistických údajů přesné popisy a hodnocení lidí. Je však důležité rozlišovat mezi osobnostní typologií, která může být v mnoha oblastech života velmi užitečná, a stereotypy, které mohou být škodlivé. Porozumění tomu rozdílu je klíčové kvůli spravedlnosti, přesnosti a praktické využitelnosti. Podívejme se blíže na to, čím se osobnostní typy liší od stereotypů.

Pravděpodobnosti vs. jistoty

Stereotyp předpokládá, že se někdo řídí nějakým obecným pravidlem. Například se často věří, že Introvertní lidé neradi chodí ven, dávají přednost samotě, jsou ostýchaví vůči novým lidem apod. Takové přesvědčení může ovlivnit reálné situace – třeba když je Introvert kvůli těmto předpokladům společensky vyloučen. „Sam je Introvert a Introverti nechodí ven, takže ho nezveme.“

Osobnostní typologie naproti tomu říká, že ačkoliv jsou Introvertní lidé obecně méně společensky zaměření než Extravertní, je to relativní. Většina Introvertů ráda občas vyrazí s přáteli, poznává nové lidi a účastní se setkání – v určité míře. Možná méně často než Extraverti přijímají společenské pozvánky, ale přesto tak někdy činí – a oceňují tu příležitost bez ohledu na to.

V reálném životě je pravda o Introverzi často složitější, než jak ji zachycují jednoduché stereotypy. Totéž platí pro všechny osobnostní rysy a typy – s nimi spojené tendence mohou být pravděpodobné, nikoli však jednotně platné u každého nebo v každé situaci. Stereotypy jsou neohrabané a příliš vyhraněné na to, aby byly užitečné.

Identita vs. vnímání

Další důležitý rozdíl mezi stereotypy a osobnostními typy tkví v jejich původu. Stereotyp je nálepka, kterou někomu přisuzuje vnější okolí – často více odráží předsudky těch, kdo ji vytváří, než vlastnosti toho, komu je určena. Stereotypy jsou omezující, protože se opírají jen o to, co vnímají druzí, a ne o to, co se odehrává uvnitř. I kdyby předsudek byl minimální, takové hodnocení je téměř jistě neúplné.

Oproti tomu osobnostní typologie vychází ze sebepoznání a objektivního zhodnocení vnitřních myšlenek, pocitů, hodnot a přesvědčení – a také sleduje chování, které může být viditelné zvnějšku. Osobnostní typ je zčásti sdělení a zčásti hodnocení, protože člověk se aktivně podílí na pojmenování své vlastní identity. Osobnostní typologie v sobě nese prvky sebereflexe a identity, nikoliv jen vnějšku pohledů.

V praxi tedy zacházení s lidmi podle stereotypů znamená vystavování je jednostranným úsudkům. Je to jako prohlášení ve stylu: „Takhle tě vidíme, a proto říkáme, kým jsi.“ Ale přistoupíme-li k někomu skrze prizma osobnostního typu, připomíná to spíše vzájemný dialog, který zahrnuje i vlastní vnímání a autentické části osobnosti druhého člověka. Je to víc rozhovor než výrok.

Propojování vs. rozdělování

Stereotypy a osobnostní typy často slouží zcela odlišným účelům. Jako zjednodušené absolutní soudy odrážející lidské předsudky působí stereotypy často negativně. Můžou druhé snižovat nebo přehlížet tím, že přesně nevystihují – ani nerespektují – kým daná osoba skutečně je. Stereotypy mají tendenci stavět mezi lidmi bariéry a často vedou k „vyčleňování“.

Osobnostní typování je naopak mnohem jemnější, pravdivější a zahrnuje i vnitřní uvědomění jedince. Díky němu se lidé dokáží lépe navzájem pochopit. Rozšiřuje a zlidšťuje pohledy na ostatní a pozitivně ovlivňuje vzájemné interakce. Může podpořit komunikaci, respekt a empatii, a právě proto je osobnostní typologie dobrým nástrojem k propojování lidí.

V praktickém životě se rozdíl mezi stereotypy a osobnostními typy dá chápat jako rozdíl mezi domněnkou a faktem. Stereotypy často podporují mylné představy a neznalost, zatímco osobnostní typy odhalují autentické pravdy. Stereotypy mohou bránit vzájemné kompatibilitě, kdežto osobnostní typy ji často podtrhují. Stereotypy možná vycházejí z nějakých základních, byť srozumitelných lidských instinktů – ale nejsou to naše nejlepší instinkty.

Jak dál